O našem oddílu
Informace o nás Historie oddílu Družiny Činovníci Rádci Roveři Oldskauti Klub přátel Matrika Facebook
Pro členy a rodiče
Fotogalerie
Přihlášení uživatelů
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo
Historie oddílu

Historie 6. oddílu Širokko Tábor

Historie 6. chlapeckého oddílu z Tábora se začala psát v době okupace a druhé světové války. Přesný datum vzniku dnes již neznáme, ale podle dochovaných pramenů to bylo v roce 1940. Již toho roku z jara, přesněji 30. dubna byla v divadle uvedena hra Jaroslava Foglara „Tábor ve sluneční zátoce“, kterou sehráli v režii Josefa Zenkla chlapci z našeho oddílu. Vůdce oddílu ve hře hrál Josef Schneider, ochotník, který byl od té doby přezdívaný Jestřáb. Z registrace toho roku víme, že oddíl čítal 22 členů a v jeho čele stál bratr Karel Parma. Jeho zástupcem byl bratr Bořivoj Lauda. I v této nelehké době vyjel oddíl na svůj první letní tábor. Tento se konal u rybníku Holná v okrese Jindřichův Hradec a vedl jej bratr J. Maryška. Kde tenkrát měl oddíl klubovnu se nám zatím nepodařilo zjistit. Výnosem říšského protektora byl Junák dne 28. 10. 1940 rozpuštěn a jeho majetek zabaven. A tak skončilo i první období oddílového života.

období 1945 - 1948

Činnost oddílu byla obnovena záhy po osvobození v roce 1945. V jeho čele stanul bratr Zdeněk Bistřický – Bíra a jeho zástupcem byl bratr Tomáš Komrska. Je velmi pravděpodobné, že z této doby pochází i náš nejstarší oddílový prapor. Víme též určitě, že v roce 1945 v oddíle byla družina Vlků a Sov. Po jedné ze střediskových her s indiánskou tématikou přijal oddíl jméno Rudý Manitou a organizačně byl včleněn do 1. chlapeckého střediska. Kroj chlapců z „šestky“ tehdy doplňoval červený šátek, který symbolizoval název oddílu. Oddíly si tenkrát totiž mohly samy zvolit svojí barvu. Stejně jako u všech dalších oddílů i u nás významně stoupl počet členů. O tom kde se ale hoši scházeli při družinových schůzkách zatím nic přesně nevíme, ale nejspíše to bylo ve školách na Maredově vrchu. Za to víme, že letní tábor vedený Bírou se konal na Šumavě v Hartmanicích a hlavním táborovým programem byla pomoc při žních. Činnost tohoto roku byla velmi bohatá a „6“ se na ní aktivně podílela. V soutěži o nejlepší junácké fotografie jsme vedli spolu s „2“ a „5“. Účastnili jsme se propagačního zájezdu do Písku, 27. června, kde jsme navštívili americké vojáky, v září jsme vyjeli do Milevska na Skautský den a zúčastnili se tam závodu tříčlenných hlídek. Vystupovali jsme i na první akademii pořádané 1. a 2. táborským střediskem. V roce 1946 nastoupil na místo zástupce vůdce oddílu bratr Josef Paulík. V registraci z onoho roku se dočteme, že oddíl měl 34 členů a scházel se, spolu se 7. oddílem v přístavbě na dvoře škol na Maredově vrchu. V létě „6“ tábořila od 26. června do 24. července u bývalé cihelny poblíž Červené Řečice. „Zmijí tábor“ tak byl nazván. A jaká byla činnost oddílu? Již 20. ledna jsme pořádali představení loutkového divadla na Střelnici. V únoru, přesněji 10. jsme byli na střediskové hře na Koldovce, 7. dubna na Kozím Hrádku a 23. září jsme na střediskové hře také nechyběli. V červnu jsme také pořádali táborový oheň na Babí hoře, ke kterému jsme pozvali bratra Emanuela Chalupného, zakladatele táborského skautingu a v té době zastávajícího post oblastního velitele. Nechyběli jsme ani při oslavách prvního výročí konce druhé světové války 18. 5. v Mnichu. Rok 1947 se vepsal do pamětí skautů celého světa jamboreem ve Francii „Jamboree Míru“, kterého se účastnili i čtyři skauti z Tábora. Dva z nich byli z našeho oddílu. Byli to Standa a Harry. Na táboře toho roku, který se jmenoval „ Tábor pod břízami“ a konal se od 7. července do 2 srpna byly jistojistě družiny Pardálů, Sov a Daňků. To jsme ale přeskočili a vynechali jsme tak veledůležitou informaci jako že vůdcem oddílu byl bratr Vocel, oddíl registroval 33 členů a klubovnu měl v domku na Špitálském náměstíčku. Smutný byl pro všechny skauty, tedy i pro ty z našeho oddílu, rok 1948. Nejprve bylo 25. února vydáno „Provolání“ akčního výboru Junáka, pod které se ústřední rada a náčelnictvo odmítlo podepsat. Vedení Junáka tedy obsadili komunisté. 28. 10. 1948 byl Junák, ústředí skautské výchovy vládním výnosem rozpuštěn a včleněn pod novým názvem do ČSM. Koncem února přestali pracovat i oblastní a okrskoví velitelé. 12. dubna se v Táboře konala ustavující schůze krajského akčního výboru Junáka svolaná ČSM, kde byla většina dosavadních činovníků vyškrtnuta a nahrazena svazáky. I přes tyto neradostné události náš oddíl hledá na léto tábořiště u Nežárky. Nakonec ale táboří a to pod vedením bratra Václava Skládaného, synovce Emanuela Chalupného, a bratra T. Krcha – Stožára. v Krkonoších u Kořenova a účastnilo se ho 24 skautů. Pak svoji činnost ukončuje.

období kolem roku 1968

Podruhé byla činnost oddílu obnovena na jaře roku 1968. V čele oddílu stál bratr František Šrůta – Iša. Oddíl registroval 25 chlapců. První schůzky se odehrávaly na Lužnické plovárně. Ale již v druhé polovině června se chlapci domlouvají, že se budou scházet na sadech u „Červeného altánku“. Procvičovali se ve skautské praxi, debatovali o myšlenkách skautingu, četli si z Hochů od Bobří řeky. Chlapci se také připravovali na velký zářijový nábor nováčků. Střediskového tábora na Lipce se z oddílu nikdo neúčastnil. 27. září se konala zahajovací schůzka na které se skládala nováčkovská zkouška. Ti nejlepší pak večer u společného ohně se 4. oddílem složili skautský slib. A bylo jich pět. Ti samí se později zúčastnili střediskového rádcovského kurzu. Zajímavé je, že oficiální obnovení činnosti „6“ proběhlo za účasti bratra střediskového Jaromíra Šimka – Johnyho až 5. října na plovárně u Lužnice. A těch nováčků co přišlo. Naší klubovnou byla od září chata nad bývalou plovárnou na Lužnici. Ne ale na dlouho. Již 1. listopadu chlapci poprvé navštívili klubovnu novou v Zahradnické ulici č. p. 324. Skoro každá sobota pak byla věnována úklidu, opravám, zavádění elektriky. Celkem bylo odpracováno na 150 hodin. Hořejší místnost v domě jsme pronajali 1.dívčímu oddílu. Součástí výzdoby naší klubovny se 13. prosince stala historická středisková vlajka, která nám byla svěřena do správy. 14. prosince se konala středisková hra „Za nástěnnými malbami“, kterou jsme s 210 body vyhráli. V novém roce 1969 vedl oddíl stále Iša a naplno pracovaly tři družiny, Medvědi, Lišky a Vydry. Z jara se pět našich hochů zúčastnilo rádcovského kurzu v Masarykově domově a na Knížecím rybníku, oddíl konal v Podolí lesní brigádu a ještě před prázdninami, 26. dubna, se uskutečnil slibový oheň. 24. května se konala v městském divadle, před plným malým sálem dvě představení Junácké akademie, kde jsme také nechyběli. „6“ toho roku tábořila u rybníka Chobot nedaleko Sepekova. Tábořících bylo 28. Již první dny roku 1970 přinesly chmury do myslí všech skautů, opět se mluvilo o včlenění Junáka do jednotné dětské organizace Pionýr. Činovníci ani oddíly neměly moc na výběr, kdo tak neučinil do 1. září musel skončit s činností. V čele oddílu stále stál Iša a oddíl měl 25 členů a užíval stále stejnou klubovnu. Vůdcovými zástupci byli bratři Oldřich Mikeš a Jindřich Šimon. Na letní tábor vyjeli společně se „7“ a to na Šumavu ke Krejčovicům, k rybníku Kačerov. A to bylo naposledy. Pak Iša jako vůdce oddílu skončil, jelikož ze svého přesvědčení, věrný skautským ideálům a myšlenkám svobody a demokracie odmítl pracovat pod Pionýrskou organizací. Stejně tak učinil i bratr Franta Pecival – Fery ze 4. chlapeckého oddílu. Do čela dnes již bývalé „6“ se od září postavil Ola Mikeš a oddíl se stal součástí pionýrské skupiny Jana Žižky z Trocnova při Okresním domě dětí a mládeže, kterou založili skautští činovníci a kam převedli i části svých oddílů. Skupina v listopadu pořádala polní hru v prostoru Miličínských vrchů, kterou zakončila poslední skautskou přehlídkou, za přítomnosti 222 účastníků, na železniční stanici Ješetice. Následující roky se oddíly snažily fungovat v duchu skautských zvyklostí, ale šlo to stále obtížněji. Chlapci z našeho oddílu spolu s „2“ a „3“ tábořili v roce 1973 na Marazu a tento tábor vedli bratři „Perko“ a Olda Mikeš. V roce 1974 tábořila bývalá Šestka vedená Oldou samostatně v Záblatí na Šumavě. O rok později se tábořili opět na Šumavě a opět pod Oldovým vedením. Roku 1976 už z původních oddílů fungovali pouze tři . Šestka byla mezi nimi a tentokráte pod vedením Vosy vyrazila na společný tábor s Trojkou vedenou Tátou na Jilem. Tito dva činovníci po prázdninách skončili, jejich oddíly se spojily a vedeni Cvrčkem, Jírou, Jajdou, Kidem a Humpálem pokračovaly a tábořily až do roku 1980. Ale to již na táborech nebyl nikdo ze starých skautů.

Odbobí kolem roku 1985 - Vznik klubu "Širokko"

Dále navázat na historii oddílu až jeho obnovením v roce 1989 bychom vynechali jeden významný bod jeho historie. Její tvůrci tehdá pranic netušili o šestém skautském oddíle, a i jejich představy o skautingu samotném byly pouze vyčtené ze skautských románů a příruček Ale zřejmě Osud tomu tak chtěl a tak svedl jejich cesty a činy a navíc i vše správně načasoval. 24. dubna 1985, ve svátek svatého Jiří, patrona skautů, založila čtveřice chlapců klub Širokko. Byli to hoši převážně z Kopečku, spolužáci. Měli velké štěstí a tak hned v začátcích se jim podařilo získat klubovnu v zadní části domu č. p. 2286, v ulici Angela Kančeva. Podařilo se to dík Martinovi Sychrovi - Sisimu, který byl jedním ze zakládajících členů a v domě bydlel. A jaká byla ta klubovna? Malá, ale přesto útulná a nechybělo v ní nic, co ke klubovně patří. Malby na zdech, nástěnky, vlajka, totem, … Těžko věřit, že toto vše skrýval pouhý přístřešek na popelnice pod schody, který byl onou klubovnou. Chlapci z klubu se nejprve scházeli jako obyčejná parta z ulice, ale tak, jak četli foglarovky, dostávala i jejich činnost jasnější řád. A otevřeme-li první klubovou kroniku, už na její úvodní straně nalezneme skautskou lilii. Její význam byl tehdy klubařům ještě dost zastřený pomyslnou mlhou, ale přesto tušili, že se za tímto znakem skrývá něco úžasného. A tak i s každým dalším zápisem je patrné jejich putování za tímto symbolem a snaha o to být jako ti skauti z knih a časopisů. Tenkrát o znovuobnovení skautingu jen snili a tajně doufali, že to jednou zažijí. Nikdo z nich netušil, jak už to je blízko. A tak se snažili žít a konat tak, aby své okolí skutky přesvědčili, že skauting je úžasná cesta, která vychovává slušné lidi. Krom her, bodovaček a soutěží probíhalo i intenzivní plnění 13 bobříků a Bobřích stezek. Klub začal podnikat jednodenní výpravy a záhy i ty s přenocováním. Kluci si vyrobili vlastní vlajku a totem a už v únoru 11. roku 1986 byl na světě první klubovní kroj. Černá rádiovka, žlutý šátek, bíle tričko s kresbou Širokka a modré kraťasy. A právě na této schůzce vstoupil do klubu Michal Straka – Miky, který se do té doby účastnil činnosti a psal kroniku jako host a nováček. Měsíc a půl po této události, při 38. podniku klubu se hoši poprvé na Babí hoře potkali s Bobrem – Michaelem Kučerou, kterému pak 29. dubna, čtyři dny po 1. Honu na Širokka, velké večerní hře, nabídli členství v klubu a místo náčelníka. Ten tento post sice odmítl, ale uvolil se být klubovním rádcem. Sled událostí pak nabral rychlý spád. Klub se přátelil s TS Trilobiti, ctil své zásady a zákony, schůzky začaly být pravidelnější a pátrání po stopách skautingu intenzivnější. Už v květnu spatřil světlo světa návrh nového kroje, který se pak v této podobě užíval až do konce klubovní éry a který je dodnes uchováván a opatrován všemi tehdejšími členy. Od skautského byl takřka k nerozeznání. Zelená košile s domovenkou Tábor nad kapsou, na levém rukávu znak klubu, na pravém barevné knoflíky získaných Bobříků a stezek, u některých nejvýše nášivka za získaná Orlí pera. Košili doplňovaly hnědé manšestrové kraťasy se skautským opaskem, hnědý šátek sepnutý turbánkem a černý baret. Hoši byli na tento kroj hrdí, těšil je zájem především starších lidí, pamětníků skautingu, se kterými se na cestách často dávali do řeči. Vůbec bylo zvláštní, kolik času kluci v kroji trávili. Mimo schůzek býval jediným oblečením na jejich výpravách, vandrech a táborech. Kluci z klubu jezdili na výpravy do lomu u Maršova, na Babí horu, chodili dálkové pochody, zúčastňovali se lesních brigád s ochránci přírody, utužovali svoji tělesnou zdatnost, učili se novým dovednostem, tak, jak jim rukama procházely staré skautské příručky. Pravidelné schůzky již měly předem připravovaný program, v jehož řízení se poctivě střídali. Dalším významným mezníkem v činnosti klubu byl jeho 70. podnik, výprava na Osadní potok. Ta se uskutečnila 20. – 22. června 1986 a hoši tam z kulatin postavili svojí první opravdovou podsadu. O letních prázdninách se konal velký puťák na Berounku, přičemž jsme poprvé spatřili lomy Amerika. Schůzka na konci těchto prázdnin vnesla trochu chmury do myslí klubařů. Sisi, Miky a Ferda – Martin Tichý ukončili základní školu a přešli na učňák. To by samo o sobě tak nevadilo, kdyby ten Sisiho nebyl v Praze. Ale co, řešení se našlo, schůzky byly naplánovány na pátek a klub pokračoval. Hned v září výpravou právě do Prahy na Slavín k hrobu A. B. Svojsíka. 10. října se pak na Babí hoře konala 1. Slavnost zapadajícího slunce. Celé září a podzim vůbec byl ve znamení hledání nováčků. Pár jich přišlo, ale nikdo neobstál v snad až příliš tvrdých podmínkách pro přijetí. Mnozí z nich ale s klubem zažili nezapomenutelné podniky, výpravu do Maršova stavbu zemljanky, slavnostní 100 schůzku, hru Po stopách staré kostnice, … V samém závěru roku 1986 se vydal celý klub na zimní tábor, který je v kronice zapsán jako 105. podnik „tábor u zlatonosné řeky“ Začátek roku 1987 byl v duchu radovánek na sněhu a velké stopovací hry Hon na Zelenou příšeru. Další nováčci se opět více či méně úspěšně pokoušeli o splnění Nováčkovské zkoušky, ale zase marně. Koncem ledna začali hoši pracovat na vydání prvního čísla občasníku Stopař. Ten vyšel 6. února, ve stejný den, kdy do klubu přišel další nováček Martin Skala – Medvěd, aby se už dalšího dne s klubem vydal na víkendovou dvoudenní výpravu. Té zimy se konala ještě velká výprava „Na Klondyke“ vedená Mikym a výprava „Po stopě šedého vlka“. Tyto však zcela zastínilo setkání a beseda se spisovatelem Jaroslavem Foglarem – Jestřábem, kterého jsme v Táboře přivítali 24. března 1987. Do poslední chvíle se nevědělo, zda bude beseda povolena a komunistické orgány se činily co to šlo aby nebyla. Ale dobrá věc se podařila a členové klubu a jejich blízcí kamarádi si splnili svůj velký klukovský sen. Byli na blízku, hovořili s Jestřábem, předvedli mu své kroniky, deníky a cancáky, získali jeho podpis. Radost z tohoto životního setkání následně nemohla zkazit ani skutečnost, že Bobr s Danečkem byli proto málem vyloučeni z gymnázia. Ve stínu tohoto velkého setkání bychom málem zapomněli na fakt, že Medvěd 3. 4. úspěšně složil Nováčkovskou zkoušku a stal se řádným členem klubu. Čas do prázdnin trávili klubaři brigádkami na sběr starého papíru, aby naplnili klubovní pokladničku, výpravami do Maršova a pravidelnými schůzkami. V dubnu se také konala městská pátrací hra „Po stopách královské lilie“ připravená Bobrem. V té době si klub začal získávat mnoho přátel mezi trampy a turisty a mnozí z nich se zúčastnili i 2. Honu na Širokka konaného 24. dubna 1987 jako 136. podnik klubu. Tenkrát jej vyhrál Bobr. V čase předprázdninovém klub dvakráte vyrazil na Brdy a pak ještě na Dívčí kámen a na písničkový festival Svojšický slunovrat a Osadní potok. Tou dobou se konaly klubovní podniky takřka každý víkend. Před letním „Táborem pod vysokým bodlákem“ u Trhových Svinů navštívili hoši ještě kemp Černý rybník a finále Porty v Plzni. Již zmiňovaný stálý dvanáctidenní tábor a následná výprava na Sázavu, na Lipnici, kde tábořil A. B. Svojsík s prvními skauty, mezi nimi i s básníkem Jiřím Wolkerem, byly dalšími z vrcholů klubové – skautské činnosti. Po prázdninách činnost chlapců směřuje ale stále více k trampingu. Měli snad pocit, že zatím co klubaření je velkou hrou na skauting, tramping se dá žít opravdově a přitom vychází ze stejných kořenů. Dál se hoši scházeli na schůzkách, dál pořádali hry a výpravy, ale přibývalo i vandrů a potlachů. Nezapomenutelnou akcí klubu byl zimní putovní tábor na Brdech a jejich přechod. 3. ročníkem Honu na Širokka se oficiálně uzavřela historie skautského klubu Širokko. Byla snad zdánlivě krátká, ale přebohatá na zážitky a životní setkání. Hoši se sami rozhodli toto období ukončit, protože si dobře uvědomovali rozdíly mezi trampingem a skautingem a sami na sobě začali pociťovat, že se stávají čím dál více trampy. Pouto ke klubu bylo ale tak silné, že v samém závěru Honu na Širokka pozvali přítomné na další ročník, pořádaný již trampským společenstvím Old Širokko. Tradice Honů tak nebyla od svého vzniku do dnes nikdy přerušena. TS Old Širokko téměř ve stejném složení, odešel jen Ferda, pokračuje ve své činnosti dál. Sice se již nekonají pravidelné páteční schůzky, ale stále se jezdí ven, na vandry, pořádají se „Čarodějnice“, jezdí se na potlachy. TS dostálo slibu a uspořádalo 4. ročník Honu a pak i iniciovalo založení trampské osady Vlčí stopa, jíž se stal Bobr šerifem.

rok 1990

Nikdo z členů Širokka se nikdy nezpronevěřil myšlenkám skautingu a tak Sametová revoluce v listopadu roku 1989 vnesla nebývalou radost do jejich srdcí. Vše nasvědčovalo tomu, že přeci jen poznají opravdový skauting. Poslední akcí TS Old Širokko byl vzpomínkový vandr v říjnu roku 1990, který proběhl v duchu klubovém, se vším všudy. Na něm vykonal Medvěd skautský slib do rukou Bobra, který se jako první přihlásil hned v listopadu 1989 do skautské služby a odsliboval již v dubnu 1990. A právě Medvěd byl druhým, kdo ho následoval. Třetím byl Miky, který sliboval na Osadním potoce v roce 1994. Éru klubu a trampského sdružení snad nejlépe vystihl pokřik ze vzpomínkového vandru: „Širokko se nerozpadlo, nenechte se vůbec plést, zapomeňme, že jsme starší, Jestřábem se dejme vést!“ Dlouhá historie klubu Širokko byla do oddílové historie vložena proto, že bývalí klubaři se stali, vyjma Ferdy a Sisiho, činovníky oddílu a dlouho jej vedli. Na jejich popud přijal i 6. oddíl název „Širokko“ a navázal na bohaté tradice. To vše po jeho obnově v roce 1989, po Sametové revoluci. První oddílovou akcí po obnově, nebudeme-li počítat řadu přípravných rad vedení, a štědrodenní pochod na Příběnice roku 1989, byla zahajovací výprava na Soví říčku 17. 2. 1990. Zúčastnilo se jí neuvěřitelných 52 „šesťáků“. V prvním půlroce činnosti oddíl vedl Jiří Kupec – Jack. Po něm, po táboře se vedení oddílu ujal Bobr. Dosavadní zástupce vůdce Josef Bažant – Báža se rozhodl z oddílu odejít a založit nový. Losovalo se pak o to, komu zůstane číslo 6, v losování byl úspěšnější Bobr a tak nám zůstalo jméno i číslo. S Bážou do „8“ odešly i jeho družiny Tuláků a Mravenců.

Vznik dnešního oddílu "Širokko"

K rozdělení došlo v září 1990. Osmička fungovala dva roky a pak zanikla. Před tím se ale do „6“ vrátila družina Tuláků a „6“ zažívala poslední chvíle koedukace, zatím jediné v její historii. V družině Tuláků totiž byly dívky Martina Cvachová – Cvakišová a Marie Drdová – Brendy. Nutno podotknout, že v prvním roce činnosti pod Bážovým vedením fungovalo v oddíle ještě pět jiných děvčat. Všechny pak později přestoupily do „6“ a „2“ dívčí, nebo ukončily svojí činnost. První družinou po obnovení Šestky byli Čápi, záhy po nich vznikly i družiny Tuláků, Mustangů a Mravenců. Družinu Čápů vedl Bobr, byli v ní kluci různého věku a v dobách kdy ještě našemu oddílu nebyla k dispozici klubovna, se družina scházela v průjezdu na náměstí Jana Žižky. Družina Tuláků, ve které byli roveři se scházela nejprve vždy u někoho doma a pak jim byl poskytnut azyl jednou z babiček a scházeli se v Klokotech v jedné místnosti jejího stavení.. Nad činností družiny dozoroval Báža. Po vzniku 8. oddílu přešli Tuláci do něj, po dvou měsících se ale vrátili zpět do Širokka. Další družinou Šestky byli Mravenci, které vedl Báža. Mravenci se scházeli u Báži doma a šlo o kluky různého věku. Poslední z původních družin byli Mustangové. I oni byli věkově hodně různorodí. Vedl je Kudrnáč a scházeli se v jeho garáži u tankodromu. Nejmladší družinou oddílu je roverská družina - kmen HYKYRS. Ke konci roku 1990 náš oddíl získal klubovnu v novém skautském domě v Křížkově ulici č. p. 28 na Starém městě za radnicí. Tam jsme setrvali do roku 1995, kdy jsme se přestěhovali do Žižkovy bašty na Holečkových sadech č. p. 78. Ale i tuto klubovnu jsme časem opustili, a to v červnu roku 2002. Tenkrát jsme převezli všechny věci do rozpadajícího se domku na Lužnické plovárně, který jsme už od roku 2000 pomalu opravovali. Osud nám ale nepřál a klubovna byla v srpnu roku 2002 při povodních zatopena a značně poničena. A tak, když voda opadla zahájili jsme její intenzivní a kompletní rekonstrukci. Následujícího roku jsme přebývali ve stavební buňce, kterou jsme zakoupili a dovezli na plovárnu. Víkend co víkend jsme se scházeli na brigádách. Do roka byla většina prací hotova a my opět trávili vánoce ve vlastní klubovně, která nám jak doufáme již zůstane navždy. Ale vraťme se k osobám vůdců oddílu po poslední obnově Junáka. Bobr setrval na tomto postu zatím nejdéle, až do konce roku 1998. Pak vůdcovské žezlo předal Martinovi Skalovi – Malému Medvědovi. Pod jeho vedením vstoupil oddíl do nového tisíciletí. Jeho nástupcem, dle tradice při Slavnosti zapadajícího slunce roku 2001 jmenovaným, se stal Bohumil Král – Bohoušek řečený též Gybsoň, Sádroň či Štětináč. Prvním táborem oddílu v roce 1990 byl „Ocelový tábor na nudlovém potoce“ konaný v Josafatském údolí. Byl mimořádný mimo jiné i tím, že na něm bylo 62 táborníků. V létech následujících jsme střídali místa táborů a poznávali stále nové. Každý z nich měl svůj osobitý styl a program a mnohdy podle toho dostal i jméno. A právě ono hledání a střídání míst se stalo dalším nepsaným pravidlem „šestky“. A takto šly naše tábory za sebou. 1991 – Radenín „Tábor Šejdrák“ 1992 – Maršov „Tábor pod skleníky“ 1993 – Vletice „Tábor grónských skautů a božejáckých motýlů“ 1994– Zlatá Koruna „Tábor na Luncheonmeatech“ 1995– Zlatá Koruna „Tábor klíšťat“ 1996 – Zlatá Koruna „Tábor velkých stanů“ 1997 – Šebířov „Tábor pandy“ 1998 – Záhostice u Chýnova „Tábor na Myším pahorku“ 1999 – Skopytce „Tábor provazů“ 2000 – Šebířov „Tábor Osad a prasátek“ 2001 – Skopytce „Tábor ťatých“ („Alvareze“) 2002 – Josafatské údolí „Bezejmenný tábor“ 2003 – Kaliště „Hobití tábor“ 2004 – Mlýny „Tábor pečeného kozla“ 2005 – Šichova Vesec „Tábor trubačů“ Tábor, který máme před sebou, se bude opět konat v období prvních třech týdnů letních prázdnin a místem konání bude Šumava nedaleko Borové Lady. Ohlédneme-li se za historií oddílu posledních patnácti let, uvidíme nepřeberné množství více, ale i méně úspěšných podniků, výprav, schůzek a setkání. Náš oddíl se aktivně podílí na společných akcích střediska i skautského okresu, při řadě z nich pomáhá i jako jejich organizátor. Několik činovníků pracovalo a někteří stále pracují ve střediskové a okresní radě, jakož i organizačním týmu rádcovké školy HUStilka a rádcovského tábora Hradiště. V oddíle je ctěna řada tradic a zvyků, stejně jako je pořádána řada podniků, bez kterých si nedokážeme naši činnost představit. Jsou to akce jako Táborská setkání, Slavnost zapadajícího slunce, Vánoční besídka, štědrodenní pochod k mohyle na Příběnice, zimní stanování, velikonoční výprava, noční orientační výsadek Krkošmyck, hra Hon na Širokka, sjíždění řek, brigádky v a okolo klubovny, … Aby výčet byl kompletní musíme připomenout oblíbené kůžodělky, méně oblíbené lapálie okolo oddílového vozítka Ara, páteční čaje v klubovně, pravidelné oddílové rady, oddílový web, … Ale to ze všeho nejdůležitější je, že se okolo „šestky“ a v ní sešla bezvadná parta kluků, která má stále chuť se potkávat, prožívat nová a nová dobrodružství. Parta, která umí vzít za práci, když je třeba, parta, která umí táhnout za jeden provaz. A tak si přejeme, aby i do let následujících nad námi držel Širokko svojí ochranou ruku, aby pouto přátelství mezi námi bylo stále pevnější a abychom se za své činy a názory nemuseli nikdy stydět. Buďme věrni našemu pokřiku, který opisuje oddílový znak a jeho slova naplňme činy.

„Přátelství! Je bílý kruh!
Znak oddílu - barva bez stuhy
Síla! V rozích je ukryta!
Lilie! Náš je štít!
Širokko! Širokko! Širokko!
Jako on chceme všichni být!“


| Autor: | Vydáno dne 15. 02. 2007 | 16352 přečtení | Počet komentářů: 527 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Pro návštěvníky
Naše klubovna Nabídka pronájmu
Aktuální informace
12.10.2017: Fotky ze slavnosti zapadajícího slunce

Přátelé, máme pro vás fotografie z letošní Slavnosti zapadajícího slunce. Tak si je ve fotogalerii užijte!


20.09.2017: Celostátní kolo Svojsíkova závodu

Družina Čápů se účastnila celostátního kola Svojsíkova minulý víkend a skočila na krásném 5. místě.

Interní část
Počítadlo

Vytvořil Varuz (C) 2007, s využitím phpRS